Rostlinná říše je velmi bohatá a lidé z ní odjakživa čerpají její dary nejen na výživu, ale také léčení a potěšení smyslů.
Mezi zvláštní dary přírody patří rostliny, které jsou velice zajímavě aromatické. Některé aroma se objevují i ve více verzích au více rostlinných druhů, konkrétně jde zejména o citrónovou a mentolovou.
Mentolovou vůni vnímáme jako velmi osvěžující a zároveň je pro většinu z nás atraktivní. Nacházíme ji v čajích, cukrovinkách, zubních pastách, lécích i žvýkačkách. Snad nejznámější rostlina, která ji obsahuje, je druh máty peprné (Mentha x piperita), která je křížencem máty vodní a klasnaté (M. aquatica a M. spicata). Tuto rostlinu jsme podrobněji popsali v našem starším článku o mátě, proto se jí bližšímu popisu věnovat nebudeme.
Argentinská máta
Další, méně známou bylinou s mentolovým aroma, je méně známá Lippia polystachia, nazývaná také argentinská máta nebo žvýkačková verbena. Jak z jejího laického názvu vyplývá, pochází z Jižní Ameriky, kde dorůstá ve tvaru polokru do výšky 150 cm.
V našich podmínkách ji pěstujeme jako přenosnou rostlinu, zimujeme v chladu bez mrazu, ideální při teplotě kolem 10 °C. V zimě omezíme zálivku. Substrát má ráda výživný, odlehčený pískem. V sezóně má ráda sluneční expozice. Pokud v zimě opadá, nevadí to, na jaře se znovu zalistí. Množíme ji polovyzrálými řízky ve vodě nebo v substrátu.
Lippia polystachia má bohaté a atraktivní aroma, jaké známe ze žvýkaček „spearmint”. Kromě příjemného ovlažení příznivě podporuje trávení a uvádí se také její působení proti depresím.
Muškáty s mentolovou vůní
Muškát Pelargomium filicifolium je podobný svému citrónovému „kolegovi”, avšak jeho aroma je spíše peprmintové. Jeho kultivary ‚Lady Plymouth‘, ‚Orsett‘ nebo ‚Chocolate Peppermint‘ těší příjemnými tóny tohoto typu. Setkat se můžeme is jiným muškátem s pepermintovým aroma – Pelargonium tomentosum. Jeho předností je jeho aroma. Na rozdíl od druhů a kultivarů pěstovaných pro květiny, tyto odrůdy je mají nenápadnější, méně výrazné.
Pěstujeme je podobně jako klasické muškáty. V sezóně ocení plné slunce a vydatnou zálivku, v zimě je odkládáme do chladu, ale bezmrazých prostor. Zálivku během zimy omezíme opět jen na „udržovací úroveň”, abychom maximálně utlumili jejich růst v tomto období. Na jaře je sestřihneme na 1/3 a získané řízky můžeme použít k množení. Patří k druhům, o kterých se říká, že odpuzují hmyz ai to je důvodem, proč si ho někdy lidé umísťují na terasy či do oken.
Muňa – muňa, Tipollo nebo Poelo
Minthostachys setosa je u nás málo známá rostlina. Můžeme se setkat s jejím domorodým označením „Muňa-muňa”, je známá i pod jmény Tipo, Tipollo nebo Poelo. Jedná se o peruánskou bylinu, která se od dávných dob využívá jako léčivka. Její léčebné účinky jsou antibiotické, antibakteriální, protizánětlivé, spasmolytické, antitiustické, analgetické, metabolické, příznivě působí i při léčbě astmatu. Její použití je velmi různorodé a bohaté. Sáhnout by po ní měli zejména lidé s trávicími a dýchacími problémy, není vhodná pro těhotné a kojící ženy.
V přírodě roste muňa-muně jako vysokohorská bylina na suchých stanovištích ve výškách 2700 – 3400 mnm Dorůstá tam do 150 cm a kvete drobnými kvítky bílé barvy. Pro její silné mentolové aroma jej používají kromě léčení i na místech uskladnění úrody – jako ochranu před škodlivým hmyzem. U nás se spíše prodává jako sušená bylina k použití, její domácí pěstování zatím není.
Rýmník
Naopak, velmi známou a populární aromatickou rostlinou je oblíbený rýmník (Plectranthus amboiniucus a P. montanus). Jeho aroma není čistě mentolové, ale dá se říci, že patří do tohoto okruhu. Více si o něm můžete přečíst v samostatném článku na naší stránce.
