Rostlinná říše je neodmyslitelně propojena s tou živočišnou a jejich vzájemný vztah přináší prospěch oběma stranám. To neplatí o škůdcích, před kterými se snaží chránit různými způsoby.
Rostliny často čelí škůdcům, a proto se vybavily různými obrannými mechanismy: některé jsou jedovaté, jiné se chrání ostny nebo vylučováním silných aromatických látek.
Falešná vajíčka na rostlinách
Několik druhů rostlin se vyvinulo tak, že vytvářejí na stopkách napodobeniny vajíček hmyzu. Jejich úkolem je oklamat škůdce, že jsou listy obsazeny a odradit je od kladení vajíček. Vylíhnutým larvám či housenkám takové podmínky nevyhovují, proto se hmyz vybere hledat jiné, příznivější místo.
Tento typ mimikry je jedním z nejrafinovanějších příkladů, jak si příroda pomáhá „zbraněmi nepřítele“. Jeho přesvědčivost může zmást i mnohé zahrádkáře, kteří předpokládají, že rostliny napadl škůdce. Často se tak obracejí na zahrádkářské fóra s prosbou o jeho identifikaci.
Možná ani vy jste si tohoto úkazu ještě nevšimli. Znaky jsou natolik nenápadné, že ho dlouho ani nepostřehnete, ale ve skutečnosti tam vždy byly. Kterých druhů rostlin se to týká? Možná budete překvapeni, že jste to dosud přehlíželi.
Které rostliny používají tento obranný mechanismus?
Nejčastějším případem „planého poplachu“ je třešeň (Prunus avium), která je jedním z nejběžnějším druhem dřevin v zahradách. Podobné útvary vytváří i okrasná verze – sakura (Prunus serrulata). Platí to i pro jiné, u nás běžně pěstované druhy rostlin, jako je kalina obyčejná (Viburnum opulus).
Z pokojových, respektive přenosných rostlin můžeme tento efekt pozorovat na mnoha druzích mučeník (Passiflora sp.), například P. edulis, P. quadrangularis x hybr. či méně viditelné, ale přítomné i na P. racemosa.
Některé rostliny kombinují „vajíčka“ s vylučováním falešného nektaru. Podle toho se žlázky nazývají také nektaria. Jejich účelem je zřejmě nalákat například mravence, aby vytvářeli ochrannou stráž před škodlivými druhy hmyzu.
Galerie ke článku
Text: Martin Kohútek
Foto: Martin Kohútek, archiv redakce
