Pěstování pokojových rostlin je stále oblíbenější. Spolu se zájmem o ně narůstá i řada druhů, které si můžeme zakoupit a renesanci zažívají i některé starší a zapomenuté druhy.
Vzhledem k tomu, že se apetit pěstitelů stále rozvíjí, nabídka druhů se rozšiřuje o různé zajímavé kousky s opravdu nevšedními vlastnostmi. Jednou z nich je i schopnost přichytávání se na zeď svépomocí. Je však nutné rozlišovat mezi zachycováním rostlin do mechových tyčí, nebo jiné opory svými vzdušnými kořeny, kterými přímo vrůstají do podkladu a často si z něj i berou vlhkost, a rostlinami, které mají buď úponky, nebo vzdušné kořínky již přeměněny – přizpůsobeno fixovat se i na pevné podložky.
V přírodě se tak umí přichytit na hladkou kůru stromů a v bytech na stěny a omítky. Někdy se v interiéru používá jako podložka dřevěná destička, chceme-li si však navodit pocit tropické džungle, je možné nechat je táhnout přímo po stěně či plafonu. Druhů, které se takto umí přichytit samy, není mnoho, ale jsou o to zajímavější.
Citlivý fíkovník
Nejznámější a nejvíce pěstovanou takovou rostlinou je fíkovník Ficus pumila. Koupit jej můžeme v zelené nebo panašované verzi. Na pěstování není příliš náročný, vyžaduje však vlhčí vzduch a přiměřeně vlhký substrát. Přílišná vlhkost substrátu přináší riziko zahnívání jemných kořínků, sucho jejich vysychání. Bohužel i jednorázová odchylka od jeho potřeb může být fatální, po opadu listů už se nemusí probrat.
Vhodným pěstebním prostředím by mohly být prostory s přirozeně vlhkým vzduchem, například koupelny s okny, zimní zahrady či rostlinné vitríny. Na světlo nemá velké nároky, snese nepřímé světlo i stinnější expozice. Jako většina fíkusů nemá rád průvan.
Substrát mu vyhovuje vzdušný a výživný, s velkým podílem organické hmoty. Má-li ostatní podmínky vyhovující a dostane se na podklad, může se stát, že se přichytí na zeď. Roste po ní poměrně vitální a rychle. Přichycuje se drobnými přeměněnými pakořínky, jejichž pozdější případné odstraňování nemusí zůstat beze stop na podkladu.
Sukulentní Neoalsomitra sacrophylla
Neoalsomitra sacrophylla je velmi odolná a nenáročná sukulentní rostlina s opravdu bujným růstem. Za socialismu byla tato rostlinka poměrně rozšířená a patřila mezi ty kancelářské druhy, na jejichž odolnost se dalo spolehnout. Snese také suchý vzduch, celé spektrum světelných poměrů a když už se na daném místě usadí, roste velmi dynamicky.
Pochází z jihovýchodní Asie. Překvapivě patří do příbuzenství dýní a melounů. V celé široké oblasti jejího výskytu (v Barmě, Thajsku, ve Vietnamu, na Borneu, Sumatře, až po Filipíny) roste obvykle jako podrost pod stromy, na které se v případě možnosti šplhá až do výšky 3 – 5 metrů. Stonky má porostlé úponky, na jejichž konci tvoří lepivé terčíky. Jimi se fixuje na podložku. Neoalsomitra je takto schopna přichytit se i na hladkém povrchu rámů plastových oken. Výhonky drží stabilně, avšak není problém zeď od nich očistit.
Zajímavý je i fakt, že pod zemí časem vytváří kulovitý kaudex (kořenovou hlavu), který můžeme vyjmout nad povrch substrátu a pěstovat ji is efektem kaudexového sukulentu. V takovém případě se však předpokládá odstraňování její bujně rostoucí natě, což je škoda. V kultuře se nestává, že by kvetla.
Substrát jí vyhovuje univerzální, můžeme jej odlehčit přidáním písku. Obvykle pokojové teploty jí vyhovují, snese i méně světla. Zálivkou není nijak výjimečná a nemá na ni zvláštní nároky.
Velmi dobře si ji umíme rozmnožit pomocí řízků, které necháme zakořenit ve vodě. Je to velmi bezproblémový druh a lze předpokládat, že se stane opět velmi populární a vyhledávanou. Tuto pozornost si plně zasluhuje.
Kouzelná monstera dubia
Do třetice si vzpomeneme rostlinu, která by mohla být symbolem nové vlny zájmu o rostliny – populární monsteru dubia.
Tato monstera je díky způsobu růstu velmi specifická. Velice efektně se dokáže přichytávat na pevné podložky, jejichž povrch charakteristicky kopíruje. Typické je její fixování na hladké destičky, avšak lze ji nechat táhnout i po stěnách. V tomto případě je to spíše vhodné v prostorách vyhrazených rostlinám, jako zimní zahrady, skleníky, případně v rostlinných vitrínách i kvůli potřebě vlhčího vzduchu.
Listy monstery dubia se ukládají v typickém vzoru, jehož efekt ještě umocňuje světlá kresba na mladších listech. V přírodě se stává, že při šplhání na strom se dostane nad jeho korunu a tedy plné slunce, díky čemuž změní způsob růstu a změní se i tvar a struktura listů. Tato přeměna je velmi výrazná a málokdo by poznal, že jde stále o stejný druh rostliny. Z drobných lístků s kresbou se postupně stávají fenestrované (děravé), tmavě zelené, tak charakteristické pro rod Monstera.
Domovinou této monstery jsou tropy Střední a Jižní Ameriky, kde roste ve vlhkých poměrech, které jí vyhovují. Proto má v oblibě pravidelné rosení listů, což se v klasických interiérech neobejde bez poškození stěn. Pokud má vyhovující osvětlení – tedy ne přímé slunce a přiměřenou zálivku, lze říci, že není náročná.
Substrát je vhodný jako pro ostatní druhy monster, zálivka by měla být středně vydatná, na přílišnou vlhkost kořenů je citlivá. I proto je vhodné přidávat na spodek pěstovacích nádob drenáž. V letních měsících je vhodná citlivá zálivka i 2x týdně, v zimě zálivku omezíme na interval 10 – 14 dní. Třeba si však všímat frekvenci vysychání substrátu, zjednodušeně řečeno, udržovat jeho střední úroveň.
Teploty vyžaduje průměrné pokojové, v případě umístění v zimních zahradách je třeba si uhlídat minimální teplotu na úrovni přibližně 13 °C. Rozmnožuje se řízky, zakoření ve vodě, perlitu či rašeliníku.
Galerie ke článku
Text: Martin Kohútek
Foto: ifisa/Shutterstock
