Když jsou v zahradě dobře vybrány a zkombinovány rostliny, je krásná v každém ročním období, nejen na jaře a v létě. Ať vám návštěva této slovenské zahrady slouží jako příjemná inspirace.
Přestože tuto zahradu navrhovala šikovná zahradní architektka, i mnozí nevystudovaní zahrádkáři dokážou ve svých zahradách divy. Ale nejde to jen tak, vždy je za tím velký zájem, zkušenost i „studium“ ve smyslu poznávání rostlin, půdy, způsobu jejich výsadby, přemýšlení o prostoru a pochopení souvislostí. Velkým zdrojem inspirace jsou samozřejmě kvalitní veřejné i soukromé zahrady.
Poznejte s námi zahradu na jihozápadě Slovenska, která vznikla při novostavbě moderního rodinného domu. Zajímavostí výstavby série rodinných domů, které je součástí, bylo, že se na pozemcích rozhodli zachovat alespoň část zdravých stávajících velkých stromů jako součást kvalitní architektury.
Ponechané stromy jako symbol kontinuity
V této nově založené zahradě dominují dva dospělé topoly. To je pro prostor zahrady vynikající, protože trvá desítky let, než čerstvě osázené stromy dorostou. Velké stromy dávají prostoru výšku, stín a na naši psychiku i podvědomí působí přirozeně a uklidňujícím dojmem. Jsou také symbolem kontinuity daného místa.
A proč právě topoly, považované spíše za dočasné a krátkověké dřeviny? Zahrada se totiž nachází v těsné blízkosti rezervace lužního lesa, kam přirozeně patří. Zmiňovaný les hned za plotem poskytuje krásné pozadí tvořené během roku se měnící kulisou stromů.
Přirozenost jako lajtmotiv projektu
V novém domě žije mladá rodina s dětmi. Už během zařizování interiéru si pozvali zahradní architektku Andreu Prievalskou a Ondřeje Klučára z ateliéru Zelený design, aby si co nejdříve mohli užívat i zahradu o velikosti plochy 360 čtverečních metrů. Vybrali si je podle zveřejněných realizací na internetu, jejich práce se jim velmi zalíbila.
První osobní setkání ukázalo, že si v náhledu na zahradu rozumí. Majitelé si přáli divočejší zahradu, a to i vzhledem ke zmiňované blízkosti lužního lesa. V praxi to například znamená žádné jehličnany, které sem přirozeně nepatří. Kromě atraktivního vzhledu byly pro ně důležité možnosti pasivního relaxu, jakož i aktivit na trávníku, umístění houpaček a užitkové části.
Už první koncept, se kterým architekti přišli, se jim zalíbil. S malými změnami byl rozpracován do podrobného projektu a následně se realizoval. Paní domácí si přála hortenzie, pivoňky a vůbec bílé květy. Její oblíbenou barvu doplnili architekti výběrem dalších květin o jednu doplňkovou barvu.
Zahrada propojená s interiérem
Prosklený obývací pokoj a kuchyně, stejně jako navazující dřevěné terasy a větší část zahrady směřují na jihozápad. Terasa u obývacího pokoje je jejím vnějším prodloužením, využívá se k relaxaci. Navazuje na ni záhon s trvalkami a trávami doplněný o jabloň s drobnými červenými plody a okrasnou třešeň. Protíná ho chodníček z betonových nášlapných desek. Dá se jím dostat za dům, kde je úzký přechod s úložištěm dřeva do krbu a stínomilným záhonem s kapradím a okrasnými trávami.
Terasa u kuchyně na ni logicky navazuje stolem s lavicemi určenými ke stolování. Centrální plochu zahrady tvoří pobytový neboli nízko sečený trávník vhodný pro různé dětské hry. V jeho ploše přibyla vzrostlá mandle. Brzy na jaře atraktivní kvete a koncem léta plodí. Kromě ní se ze stromů vysazovaly ještě hruška a jabloň.
Po obvodu zahrady má zeleň časem vytvořit vizuální odclonění od sousedů. Jedná se o kombinaci bambusů a muchovníků, pod kterými je liniový záhon s nízkými trvalkami a trávami.
