Březen je jako stvořený pro předjarní řez okrasných rostlin, který zahradu dostane do kondice.
Přestože se může zdát, že řez může ještě počkat, právě v březnu máme možnost získat v zahradních pracích náskok, protože duben je na ně poměrně náročný. V předjaří a začátkem jara však řežeme, jen pokud nám to dovolí povětrnostní podmínky. V chladnějších oblastech s přetrvávajícími mrazy či sněhovou pokrývkou je přece jen lepší počkat do dubna. Když je počasí už mírnější a noční teploty nepadají příliš hluboko pod bod mrazu, lze řezat hned několik druhů. Takto brzy řežeme především rychle rostoucí okrasné keře.
Neodkládáme ani péči o okrasné trávy a trvalky, kterým odstraníme odumřelé listy, stonky či květenství, protože je už poměrně brzy vystřídají nové mladé výhony. Při řezu postupujeme opatrně, abychom nepošlapali rašící jarní cibuloviny.
Jak se však vyznat ve složitějším řezu okrasných keřů? Pravidlem je, že nyní neřežeme ty, které mají tendenci namrzat, například velkolisté stálezelené a jiné choulostivé rostliny. Březen je vhodný zejména pro řez odolných druhů, které zvládnou i hluboké zmlazení.
Termín je ideální i pro řez zanedbaných rostlin, ten určitě neodkládejme na období plného růstu. Rány, které vzniknou při odstranění větví o průměru větším než 5 centimetrů, ošetříme štěpařským voskem. Přestože hluboký řez může na první pohled vypadat téměř až děsivě, rostliny po něm výborně obraší a vytvoří nové výhony. Pozor, opravdu hluboký řez aplikujeme jen u druhů s dobrou schopností regenerace.
Kromě klasických zahradnických nůžek si připravíme také pákové nůžky s dlouhou rukojetí, která perfektně prodlouží ruce. Pro plošné výsadby okrasných trav lze použít i plotostřih, ušetří spoustu práce a času.
Nejprve si promyslíme postup
Než se pustíme do řezu, nejprve si zjistíme, jak na to. Zatímco při odstraňování suchých částí trvalek a trav je to poměrně jednoduché, stačí nůžkami seříznout jen několik centimetrů nad půdním povrchem veškerou suchou rostlinnou hmotu, u keřů je lepší si postup promyslet. V jejich případě totiž záleží na charakteru i rychlosti růstu dané dřeviny.
Zatímco pomalu rostoucí keře se řezat téměř nemusí, respektive ne každoročně, u rychle rostoucích druhů si můžeme dovolit i úplné zmlazení (tedy odstranění všech výhonů pár centimetrů nad zemí).
Mimořádně důležité je dodržet správný postup při řezu růží. Na mráz jsou citlivé, řežeme je proto až koncem března, pokud ovšem ještě hrozí silné mrazy, řez odložíme až na duben. U všech typů růží udržujeme keř bez odumřelého dřeva a zbytečně slabých větviček, které nepřinášejí kvalitní květní poupata. Tvar keře udržujeme otevřený a dobře přístupný pro světlo a vzduch, což nakonec platí pro všechny okrasné dřeviny.
Při řezu všech skupin růží, ať už velkokvětých, keřových, táhlých, nebo stromkových, zkracujeme výhony nad očkem směřujícím ven z dřeviny. U keřových růží je zkracujeme na výšku přibližně 35 až 45 centimetrů, přičemž nejslabší větvičky dáme pryč úplně.
U táhlých růží odstraníme nad půdním povrchem všechny přestárlé větve, které postupně tmavnou a jejich schopnost tvořit mladé dřevo je nízká. Mladé, květu schopné výhonky vyrůstající z hlavních šlahounů seřízneme přibližně o třetinu jejich výšky, opět na očko směřující ven.
Řez stromkových růží je velmi podobný technice řezu keřových růží, důležité je zejména udržení otevřené a vyrovnané korunky. V korunce proto odstraníme všechny odumřelé či poškozené výhony a ty zdravé zkrátíme přibližně na polovinu délky.
Které rostliny řezat už v březnu?
1. Půdopokryvné růže (Rosa)
U půdopokryvných růží se při řezu přednostně zaměříme na úplné odstranění mrtvého dřeva, které jim výrazně zahušťuje korunku. Na rostlinách ponecháváme jen mladší a silnější výhony, které zkrátíme přibližně na výšku 15 cm nad zemí. Řez vedeme na poupě otočený směrem ven z keříčku. Růže řežeme až koncem března, když už nehlásí silné mrazy.
2. Budleje Davidova (Buddleia davidii)
V létě kvetoucí motýlí keř, jak se budlíku přezdívá, vyžaduje řez v březnu, ale v extrémně chladném roce dokonce až koncem dubna. Obecně platí, že její nejsilnější výhony nezkracujeme tak hluboko jako ty slabé. Starší silné větve zkrátíme na výšku kolem 40 až 50 cm, slabé větvičky odstraníme úplně, případně zkrátíme přibližně na 10 cm.
3. Dříně s barevnou kůrou (Cornus)
Do této skupiny patří odolné a zcela mrazuvzdorné kultivary s pestrými výhonky, které se označují také jako svíby. Intenzivně zbarvenou kůru, obvykle červeně, žlutě či oranžově však mají jen jedno- až dvouleté výhony. Ty starší proto odstraňujeme několik centimetrů nad půdním povrchem. Keře velmi rychle vyženou nové barevné pruty.
4. Tavolník japonský (Spiraea japonica)
Odolný a rychle rostoucí druh tavolníku s růžovými květy potěší jednoduchou technikou řezu, jeho výhony se totiž odstraňují těsně nad půdním povrchem. V jeho případě vůbec nevadí, když po řezu přijdou mrazy, a dá se zmlazovat dokonce už v zimě. Pokud řez vynecháme, rostlina postupně přeroste, výrazně zhoustne a nebude vypadat hezky.
5. Velkokvěté plamínky (Clematis hybrida)
Velkokvěté hybridní plamínky kvetoucí koncem jara a v létě řežeme už v březnu, ve chvíli, kdy už slabě pučí. Absence řezu způsobí zahušťování rostliny a postupně slabší kvetení. Rostliny zkrátíme v jedné rovině na výšku přibližně 50 až 70 cm. Pozor, větvičky jsou křehké. S řezem příliš neotálíme, abychom při práci nepoškodili rychle rostoucí výhonky.
6. Šalvěj lékařská (Salvia officinalis)
Přestože tuto rostlinu často řadíme mezi trvalky, ve skutečnosti jde o dřevnatý polokeř. Při řezu nesmíme zasáhnout příliš hluboko do starého dřeva, jinak to může být pro šalvěj konec. Nůžkami zkracujeme jen mladší dřevnaté výhony, a to přibližně o polovinu délky. Vždy se snažíme na větvičkách ponechat postranní bylinné výhony, které postupně zesílí.
7. Levandule lékařská (Lavandula angustifolia)
I levandule patří, stejně jako šalvěj, mezi polokry, charakter řezu je tedy podobný. Zásah do starého dřeva snáší poměrně špatně, proto keře zkracujeme přibližně o třetinu, maximálně však o polovinu jejich výšky. Rostlina si díky řezu udrží kompaktní tvar a navíc bohatě rozkvete. Pokud ovšem hrozí příchod mrazů, řez odložíme na polovinu dubna.
8. Hortenzie (Hydrangea)
Poměrně široká skupina hortenzií vyžaduje jen citlivý zásah, který lze v teplém roce provést již v březnu. Řezem však odstraňujeme jen koncová suchá květenství, přičemž jej vedeme těsně nad posledním intenzivně pučícím pukem. Nejsme-li si jisti, kam až větvičky během zimy namrzly, což bývá běžné hlavně při hortenzi kalinolisté, počkáme s řezem na její vypučení do dubna.
9. Trvalky
Suchá nadzemní část funguje v zimě u některých druhů trvalek jako tepelná izolace, která je chrání před mrazem. V březnu je pak nejlepší termín pro její odstranění těsně nad půdou. Práci příliš neodkládáme, aby rostliny příliš nevybouchaly, což nám řez zpomalí. U stálezelených druhů trvalek odstraňujeme pouze suché části výhonků, zelené ponecháme beze změny.
10. Okrasné trávy
Okrasné trávy musíme stihnout seříznout předtím, než začnou vyrůstat nová stébla. Obava z namrznutí u většiny druhů není na místě, většinou se totiž jedná o odolné rostliny. Druhem s odumřelými listy zkracujeme trs na výšku jen několik centimetrů nad půdním povrchem. Vždyzeleným trávám podle potřeby zkrátíme jen namrzlé konečky.
Galerie ke článku
Text: Ing. Lucie Peukertová
Foto: isifa/Shutterstock, Gardener´s World (Tim Sandall, Jason Ingram, Sarah Cuttle)
Zdroj: časopis Zahrada
