Při zahrádkaření se můžeme setkat s různými informacemi, radami a doporučeními. Bohužel ne vždy jsou všechny správné.
Mýty o přepelování rostlin
Jeden z nejrozšířenějších mýtů se týká tzv. mýtů. „přepelování plodin”. Tato mylná teze předpokládá, že máme-li vedle sebe vysazenou pálivou a nepálivou papriku, údajně se pouhým přenosem pylu mezi nimi může stát, že se jejich vlastnosti zkombinují az nepálivé papriky bude rázem pálivá.
Podobné mylné informace se šíří iu tykvovitých rostlin. Mnozí pěstitelé tvrdí, že pokud máte u sebe například patison a cuketu, přepelením se jejich znaky zkombinují a výsledné plody budou mít smíšené znaky.
Nesprávnou informací je i tvrzení, že tulipány na jednom záhonu křepelením ztrácejí svou charakteristiku a po čase v záhonu zůstane jen jeden typ květin.
Jaká je pravda?
Všechna tato tvrzení by mohla být správná za předpokladu, že si povídáme o semenech takto zkříženým rostlin – tedy o následující generaci. Samotnou rostlinu přítomnost pylu na jejích květech nijak nemůže změnit, znaky obou typů nesou až rostliny ze semen. Je to podobné jako ve zvířecí říši – u psů mají až štěňátka znaky obou rodičů.
Pokud si na záhonech tedy všimnete odchylky od normy, muselo ke zkřížení přijít již před získáním semen, ze kterých rostliny vyrostly. V opačném případě by v zahradách či ovocných sadech zůstal po čase jen jeden typ jabloní nebo stejné typy pěstovaných druhů.
Co se týká zmíněných tulipánů, ale i afrických fialek, může se stát, že po čase se změní jejich znaky, jako by se rostliny vrátily ke své divoké, přírodní podobě a znakům. Není to však způsobeno přenosem pylu, ale určitou genetickou nestabilitou. Geny se v těchto hybridech spontánně vrátí k původní podobě, převáží-li genetické rysy dominantních znaků rodičovských druhů.
