Zima je obdobím, kdy jsme smířeni s tím, že příroda odpočívá a rostliny mají vegetační útlum. Nicméně, i nyní některé zdobí zahrady svojí barevnou kůrou, jiné plody. Tak, jak nás těší květy oblíbené bylinné čemeřice, i mezi dřevinami najdeme pár statečných, které kvetou v chladných měsících.
1. Jasmín nahokvětý
Žluté květy keře jasmínu nahokvětého mnohým připomíná zlatovku (nesprávně nazývanou také „Zlatý déšť“, latinsky Forsythia sp.). Začíná kvést už během oteplení v zimě, podle sezóny někdy už od prosince, postupně až do března. Charakteristický je i tím, že mladé větvičky jsou zelené, až po zestárnutí zhnědnou. Listy má drobné, složené ze tří lístků a během zimy, kdy kvete, jsou často spadané. Tehdy fotosyntézu provádějí jeho zelené větvičky.
Větve rostou obloukovitě a mohou vystoupit až do výšky 2,5 metru – mají-li oporu ve formě blízko rostoucí dřeviny nebo plotu. Tento keř dokáže být poměrně rozměrný. Při dobrých podmínkách dosáhne průměru 2 až 3 metry, bez opory a podle stylu stříhání dorůstá výšky přibližně 170 cm. Také se používá k zakrytí hůře přístupných svahů a břehů.
Můžeme jej poměrně výrazně tvarovat, ideálně po odkvětu, ale zvládá úpravy i během sezóny. Velmi dobře se množí i tím, že obloukovitě poléhavé větvičky obvykle samy zakořeňují po obvodu rostliny. Tímto způsobem se také na neošetřovaných plochách sám rozrůstá.
Vyhovuje mu slunečné stanoviště, na stinných plochách výrazně méně kvete. Na půdu nemá zvláštní nároky.
2. Zimovec včasný
Dalším zimním druhem je méně známý zimovec včasný (Chimonanthus praecox). V našich zahradách má velkou budoucnost. Efektně kvete už od ledna až do března a jeho nápadné květiny připomínají vůní vanilku.
Tento keř pochází z Číny, avšak jeho hranice tolerance k mrazům se uvádí do -15 °C, někdy do -18 °C. To znamená, že je třeba jej vysazovat na chráněné místo, vyhovuje mu slunečné stanoviště až polostín. Dorůstá výšky 3 až 4 metry. Půda mu vyhovuje propustná a výživná, spíše vlhká. Je vhodné jej sestříhávat po odkvětu, abychom udrželi jeho kvetoucí charakter a žádoucí způsob růstu.
3. Zemolez voňavý
Zemolez voňavý (Lonicera fragrantissima) dokáže také překvapit zimním kvetením a krásnou vůní. Podle druhu počasí začíná kvést v lednu – únoru. Jeho drobné kvítky jsou bílé s tónem do žluté. Jak napovídá jeho název, květiny velmi výrazně voní a připomínají citrón.
Po opylení se tvoří malé červené plody, které mají také svůj jemný půvab. Dřevina roste poměrně rychle a dorůstá až 2 – 3 metrů, šířka dosahuje do 2 metrů – tyto rozměry platí pro starší rostliny. Můžeme jej také tvarovat řezem. Půda mu vyhovuje hlinitá až písčito-hlinitá, středně vlhká a stanoviště slunečná až polostinná.
4. Kalina voňavá a bodnantská
V této skupině rostlin máme i kouzelnou kalinu voňavou (Viburnum farreri) a kalinu bodnantskou (Viburnum x bodnantense), křížence Viburnum farreri a Viburnum grandiflorum. Kvetou podle charakteru počasí od prosince až do března. Jejich květenství jsou něžně růžová a velmi příjemně voní. Pokud chceme v chladném počasí podpořit jejich vůni, můžeme na soukvětí v dlaních dýchnout, čímž je zahřejeme a uvolníme z nich o něco více aroma.
Velmi oblíbené jsou kultivary Viburnum x bodnantense ‚Dawn‘ nebo ‚Charles Lamont‘. Zajímavé jsou také na podzim, kdy se listy zbarvují do červena.
Stanovisko jim vyhovuje slunečné až polostinné a půda středně vlhká, výživnější. Jsou opravdu odolné, jelikož snášejí mrazy až do -29 °C. Tyto dřeviny dorůstají výšky 2 až 3 metry, při šířce 1 až 2 metry. Dobře snášejí i řez.
5. Višeň chloupkatá
Speciální dřevinou je jemný druh třešně, kterou někdy laici označují jako sakuru. Pravidelně vzbuzuje senzaci, když kvete už od podzimu, v zimě i na jaře s hlavním obdobím kvetení v dubnu. Její slovenské označení je višeň chloupkatá, kultivar ‚Autumnalis Rosea‘ (Prunus x subhirtella Autumnalis Rosea).
Je to odolný strom, mrazuvzdorný až do -34 °C. Upřednostňuje vlhčí, mírně kyselou a výživnou půdu. Na podzim můžeme pozorovat efektní zbarvování listů od zlaté přes oranžovou až po sytě červené tóny, což podporuje právě kyselejší charakter půdy.
