Během zimy se nám může zdát, že vášniví houbaři mají přestávku od svého koníčka. No ne tak docela. Existují druhy jedlých hub, které lze sbírat iv období, kdy příroda odpočívá.
Kromě toho, že v zimních měsících roste jen málo druhů hub, hlavním problémem je, že mnohé druhy se po zamrznutí a opětovném rozmrznutí stávají nebezpečné ke konzumaci. Například na konci sezóny mohou být poslední suchohřiby, dubáky či půvabnice pro nás lákavé, ale dokážou způsobit trávicí problémy.
Existuje však trojice druhů, které obsahují jakousi přírodní „nemrznoucí kapalinu“, díky čemuž si zachovávají své kvality i po opakovaném zamrznutí a rozmrazení. Při mrazech jednoduše zastaví svůj vývoj a po oteplení pokračují v růstu.
Zajímavostí je, že tyto druhy spojuje ještě jedna věc – rostou na dřevě a kmenech stromů. Najdeme je tak iv období, kdy je les často pokryt sněhem. Které to jsou?
Hlíva ústřičná
Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus) je oblíbená houba díky svému aroma a hojnosti. Pokud už někde roste, nezřídka jsou to četné a velké trsy na jednom stromě. Na rozdíl od hlívy bukové však roste v zimním období. Vyskytuje se na živém, ale i odumřelém dřevě, obvykle na bucích a dubech, od října do března. Pokud objevíme místo, na kterém roste – stojící či ležící pařez a strom –, můžeme k němu chodit pravidelně po několik let. Bude tam růst, dokud nerozloží veškerou pro ni vyživující organickou hmotu.
Je známo, že ji můžeme pěstovat i uměle – naočkovanou například na slámě, v pilinách nebo do špalků dřeva. Čím tvrdší druh dřeva použijeme, tím delší plodivou životnost má naočkovaný materiál. Na špalcích v zahradě (vhodný je například ořech a buk) může při dobrých podmínkách plodit i 4 – 6 let.
Hlíva se považuje za léčivou houbu a její obsah imunoglukanů dokáže významně podpořit imunitu. Při pravidelném užívání zpomaluje stárnutí a pomáhá také při ateroskleróze, cukrovce, rakovině a cirhóze. Zároveň udržuje zdravý mozek a významně snižuje riziko a rozsah neurodegenerativních chorob a demence. Tyto účinky jsou předmětem mnoha odborných studií, které potvrzují její ohromný léčebný potenciál. Proto se vyrábějí z hlívy i různé léčivé preparáty.
V kuchyni je univerzální a přidáváme ji například do míchaná vejce nebo omáček. Obzvlášť populární je „falešná dršťková“ polévka, ve které nakrájená hlíva připomíná hovězí dršťky i vizuálně.
Uchovec bezový
Uchovec bezový (Auricularia auricula-judae) známe i pod názvem „Judášovo ucho“. U nás se až tak tradičně nesbírá, ale využívá se zejména v asijské kuchyni. V Asii je také velmi populární a často uměle pěstovaný. Chutí a aroma zvláště nevyniká, je neutrální. Spíše se cení jeho jemně chrupavčitá textury, která doplňuje například zeleninové směsi z woku. Také je vhodný do rizota či známých ostrokyselých polévek.
Jak jeho jméno napovídá, nejčastěji roste na odumřelém dřevě bezu černého během celého roku. Můžeme tak pozorovat, jak cyklicky podle počasí zamrzá či zasychá a po deštích znovu nabírá objem a roste. V suché periodě můžeme sbírat i dotvrda sesušené plodnice, které po zalití vroucí vodou před přípravou bobtná – stejně jako doma nasušený.
Z jeho jména vyplývá i odkaz na značnou podobu s lidským uchem. Podle legendy prý rostl na stromě, na kterém se oběsil biblický Jidáš.
Jsou také známy jeho četné příznivé účinky. Uchovec má pozitivní vliv na potlačování bakteriálních a virových infekcí. Také příznivě působí na kondici vnitřních orgánů a pomáhá snižovat tlak. Účinný je při poruchách trávení, zácpě a bolestech břicha. Doporučuje se také při rekonvalescenci a po porodu k rychlejšímu zotavení. Má také výrazný protizánětlivý a hojivý efekt na rány.
Plamínka zimní
Popularitu si získává i plamínka zimní (Flammulina velutipes). Tato houba je atraktivní nejen chutí, ale také půvabným vzhledem. Roste v úhledných trsech na mrtvém i živém dřevě – na lipách, topolech či vrbách. Vyskytuje se podle charakteru počasí od listopadu do poloviny března. Její hřejivá zlatavá barva pěkně koresponduje s tmavě hnědými sametovými košťály, podle kterých dostala i dnes již neaktuální jméno – plamínka sametohlúbková. Zároveň je to spolehlivý rozlišovací znak, díky kterému ji umíme odlišit od podobné, ale smrtelně jedovaté kapucovky okrovohnědavé (Galerina marginata).
Plamínka má velmi příjemné, bohaté houbové aroma. Při přípravě v kuchyni však používáme pouze kloboučky, košťály jsou velmi houževnaté. Je vhodná do rizota, salátů, omáček, ale můžeme ji i zavařovat.
Ne každý ví, že jde o tentýž druh jako známé asijské houby enoki. Ty jsou pěstovány uměle a mají výrazně odlišné znaky, zejména pro pěstování bez světla, což způsobuje jejich deformaci – jsou vytaženy a tenké s čistě bílou až smetanovou barvou.
Stejně jako ostatní druhy z našeho houbového tria, i plamínka má četné příznivé účinky a obsah prospěšných látek: antioxidanty, bílkoviny, ale také vitamín B3, který mimo jiné snižuje cholesterol, kyselinu pantotenovou, riboflavin, thiamin a B6. Obsahuje také stopové prvky, jako hořčík, mangan, fosfor, měď, železo, draslík a zinek. Má antioxidační a protirakovinné účinky a působí jako antibiotikum. Najdeme ji v různých doplňků stravy ke zlepšení zdravotního stavu. Také pozitivně ovlivňuje trávení, krevní obraz a stav mozku a nervové soustavy.
