Zahradní odpad jako poklad: Jak přeměnit listí a rostlinné zbytky na zdroj živin a prvky do zahrady

Sklizeň vrcholí a nastává období, kdy musíme ze zahrady sklízet nejen úrodu, ale i množství posklizňových zbytků. Je škoda je jen tak vyvézt do sběrného dvora, lze je zpracovat a následně velmi účelně využít.

Také máte pocit, že je vaše zahrada na podzim doslova zaplavena spadaným listím, větvičkami po řezu a úklidu, nemluvě o zbytcích z pěstované zeleniny? Často je tato „hmota“ vnímána jako nepříjemný odpad, a proto končí ve sběrném dvoře nebo na skládce.

Když ji sami ze svého pozemku vyvážíme, dobrovolně se zbavujeme bohatého zdroje živin, které bychom časem mohli vrátit zpět do půdy. Například i menší zahrada vydá na podzim více než 200 kilogramů čerstvé hmoty. To je poměrně náročné na další zpracování, aby byla zahrada uklizená a připravená na zimu.

Snažme se o stoprocentní využití produktů ze zahrady

Cílem každého alespoň trochu ekologicky smýšlejícího pěstitele je snaha o stoprocentní využití jakéhokoli materiálu, který vyprodukuje vlastní zahrada. Jednoduše řečeno, žádný organický materiál by neměl překročit hranice pozemku. Naštěstí existuje mnoho možností, jak s ním dále naložit.

Na podzim likvidujeme nejen plevel a zbytky zelenin, ale také obrovské objemy spadaného listí, možná i poslední posečenou trávu či dřevo po oříznutí stromů. Co si počít s koblihami nebo semeny listnatých stromů, které pod korunou v trávníku každý rok vytvoří doslova peřinu? A co s ořechovým listím, které se jen tak nerozkládá? Poradíme is umístěním kompostéru a také s tím, co do něj dávat a co rozhodně ne.

1. Listí jako univerzální materiál

Na podzim ho je všude tolik, že většinou nevíme, co s ním. Přitom je to skvělý materiál pro kompostování, přímé zapravení do půdy i pro mulčování, případně zakryté větvičkami funguje jako zimní přikrývka choulostivých rostlin.

• Proč raději listí nevyvézt ze zahrady a práci si neusnadnit? Tím hlavním důvodem je, že ke tvorbě listů každý strom i keř spotřebují množství živin z půdy, a právě ty jsou v nich obsaženy. Peřina z pestrobarevného spadaného listí je vlastně budoucí hnojivo. Trvá i dva roky, než se rozloží do podoby, ze které si rostliny svými kořeny dokážou vzít důležité minerály.

• Do kompostu je vhodné listí z ovocných stromů, javorů či jasanů. Poněkud komplikovanější je to s hůře rozložitelným listím dubovým, bukovým či habrovým. Pokud je přesto chceme kompostovat, nejprve je rozdrtíme v zahradním drtiči nebo rozsekáme sekačkou. Tento krok výrazně podpoří a urychlí rozklad jakéhokoli listí dřevin i listů trvalek a trav.

• Druhou možností zpracování listí je výroba listovky, která má opravdu široké využití. Dá se použít nejen jako náhrada rašeliny, ale také jako kyselejší hnojivo pro borůvky, kliky, rododendrony i azalky. Listovkou lze mulčovat i záhony, hlavně volně rostoucí či tvarované živé ploty, záhony v podrostu stromů i jakékoli kyselomilné „jedlé“ i okrasné keře. Přestože se nám vzhledem k momentálnímu objemu listí může zdát, že jej nevyužijeme v podobě listovky ani kompostu, jisté je, že jeho objem se při rozkladu zmenší přibližně na čtvrtinu již tak nadýchaného materiálu.

• Když se listí rozhodneme pouze kompostovat, vždy jej rozdělíme do více kompostérů. Listí by v nich mělo být ideálně promícháno s jinou hmotou. Jednotlivé vrstvy přesypáváme půdou, dřevěným popelem či jakýmkoli jiným materiálem bohatým na uhlík. Silné vrstvě složené výhradně z listů se vyhýbáme, protože může docházet jeho k zapaření a následnému hnití, které je při kompostování nežádoucí.

• Víte, že listí různých druhů dřevin je různé kyselé? Mezi nejkyselejší patří to z ořechu královského, které se navíc v kompostu špatně rozkládá. Po rozdrcení jej v malém množství můžeme kompostovat. Vždy je však dobré jej promíchat s listy jiných dřevin. Umíme si z něj vyrobit io něco kyselejší listovku.

• Pokud máme i tak přebytky listí, můžeme jej v tenčí vrstvě na záhonech při podzimním rýčování i přímo zakopat.

2. Tenké větve z dřevin

Pokud uklízíme opravdu důkladně, určitě po práci zůstanou i větve. Ty se také dají využít. Hodí se například na dno nově založeného kompostu, kde díky nim vznikne vzdušná vrstva, která podpoří rozklad ostatní hmoty. Časem se přemění na živiny bohaté hnojivo.

• Vrstvu z větví uložíme především do kompostérů z dřevěných latí nebo trámů, které jsou v přímém kontaktu s volnou půdou. Počítáme s tím, že přibližně po půl roce kompost poněkud klesne, což je způsobeno „sesednutím“ této vrstvy a zahájením rozkladných procesů v celém objemu kompostu.

• Tenčí suché větvičky lze také dobře použít při rozkládání ohně. Vychladlý dřevěný popel později přidáme do kompostéru.

• Rozhodnout se však můžeme i pro štěpkování nebo drcení v zahradním drtiči, a to zejména nesuché větve. Drť následně použijeme na mulčování podrostů pod stromy nebo přírodě blízkých výsadeb okrasných i ovocných dřevin, v menším množství i kompostujeme.

3. Hrubé větve a špalky

Dřevo stále patří mezi nejoblíbenější topivo, proto se ho nezbavujeme. Kromě topení v domácnosti, použití ve venkovním grilu či ohništi jsou i další způsoby, jak jej využít.

• Hrubší špalíky zapuštěné do země poslouží jako přírodní nášlapy v trávníku i okrasných výsadbách. Hodí se k tomu tvrdé či smolnaté dřevo. Přesto však špalky podsypeme deseti centimetry štěrku, aby se u dřeva nedržela voda.

• Vytvořit se z něj dají i herní prvky pro děti nebo například úkryty pro užitečné živočichy.

• Založit si můžeme také vlastní houbovou zahrádku. Dřevo může časem obrůst například různými druhy zdravé hlívy. Budeme k tomu potřebovat tlustší špalky ideálně listnatých stromů, poměrně čerstvé. Do nich navrtáme dostatečně velké otvory a do nich dáme houbovým myceliem přerostlé dřevěné špalky. Lze je zakoupit ve specializovaných obchodech. Houbovou násadu můžeme i rozložit do menší jámy, na ni položíme čerstvý dřevěný špalek přihrneme zeminou.

• I hrubší větve lze zpracovat ve výkonném zahradním drtiči či štěpkovači. Štěpkou po usušení zatopíme v kamnech nebo roztopíme ohniště. Je to také kvalitní mulčovací materiál.

4. Šišky a jehličí

U větších druhů jehličnatých stromů řešíme otázku, jak využít koblihy nebo spadané jehličí. Přestože jsou koblihy krásné, na dlažbě nebo v trávníku nejsou užitečné, naopak představují tak trochu skryté nebezpečí, protože po nich lze snadno uklouznout. Ani do kompostu se nehodí. Jelikož jsou složeny z dřevní hmoty, která je doplněna pryskyřicemi, v kompostu se budou těžko a velmi pomalu rozkládat.

• Šišky jsou spolehliví pomocníci při zakládání ohně. Obsahují totiž spoustu pryskyřice, která velmi dobře hoří. Založíme jimi oheň v grilu, ohništi nebo v domácím krbu.

• Další možností jejich využití je stavba hmyzích domků. Jsou ideálním přírodním materiálem pro zabydlení různých druhů hmyzu a jejich larev. Stačí je umístit na vhodné místo, například i do hmyzího hotelu, a zajistit pletivem, aby se nerozkutáleli ven.

• Lze je použít i jako součást „pocitového“ chodníčku, který slouží k masáži chodidel při chůzi naboso. Do dalších částí chodníčku dáme například štěrk, oblázky, štěpku nebo třeba písek.

• Šišky v podrostu jehličnanů nemusíme sbírat, tvoří přirozenou spadanou hmotu spolu s jehličím.

• Nakonec i jehličí může být „tvrdým oříškem“. V kompostu se totiž rozkládá jen velmi pomalu a výrazně jej okyseluje. Pokud to jen trochu jde, raději jej pod jehličnany přirozeně ponecháváme jako mulčpřípadně jej v menším množství zpracujeme spolu s listy listnatých dřevin na kyselejší „opadanku“kterou pak mulčujeme záhony s borůvkami nebo rododendrony.

• I když spadané jehličí tvoří přirozený mulč v podrostech stromů, z dlažeb a hlavně z trávníku ho důkladně odstraňujeme. V trávníku je navíc příčinou nechtěného okyselování půdy, což souvisí také s růstem mechu. Jako řešení se nabízí častější hrabání pomocí tvz. švédských hrábí, které trávník i půdu lehce načechrají a zároveň odstraní i mech. Trávník také častěji hnojíme, aby se snížila přirozená kyselost půdy.

5. Zpracování plevelů

Plevelem se rozumí každá rostlina, která na záhonech vyrostla bez našeho přičinění a určitým způsobem zde škodí. Plevele se dělí na jednoleté a vytrvalé, přičemž některé z nich jsou opravdu nepříjemní soupeři.

• Mladý, ještě nekvetoucí plevel s výškou do deseti centimetrů můžeme po vytržení na nemulčovaných záhonech klidně nechat ležet, kořeny však nesmí mít možnost opět zakořenit. Rostliny na místě uschnou a rozloží se, čímž se zapojí do půdního koloběhu podobně jako zelené hnojení nebo jakákoli jiná rostlinná hmota. Rovněž je můžeme i kompostovat.

• Složitější situaci představují plevele s podzemními výběžky. Kopřivu, svlačec, bršlici nebo pýr určitě nekompostujeme. Jejich oddenky jsou neskutečně odolné a při běžném zahradním kompostování, při kterém se nedosáhnou vysoké teploty, nedojde k jejich zničení. Dobrou volbou je jejich spálení nebo ponechání několik týdnů v nádobě s vodou, kde se rozloží. Vznikne z nich tekuté domácí hnojivo, které později použijeme k přihnojení zeleninových záhonů ik zavlažení kompostu. Oddenky rostlin také můžeme nechat uschnout například v bedýnce pod střechou. Po několika měsících můžeme tuto sušinu bez obav kompostovat nebo zakopat do půdy.

• Podobně složité je to is plevelem, který vykvetl. Její semínka jsou totiž zárukou, že zahradu tyto nezničitelné rostliny jen tak neopustí. I v jejich případě se najde řešení. Rostliny odvezeme do průmyslové kompostárny, kde budou semena plevele zničena vysokou teplotou při kompostování. V malém množství je můžeme také spálit. Rozhodně je nekompostujeme, semínka po rozhození kompostu vyklíčí v záhonech.

6. Plody zeleniny i zeleninová nať

Pokud pěstujeme zeleninu ve velkém, možná ji všechnu ani nestíháme sklízet. Přebytky úrody můžeme bez obav kompostovat.

• Větší plody je vždy vhodné rozdrtit nebo nakrájet na menší kusy.

• Poněkud komplikované je to s dýněmi, jejichž semínka později v půdě ochotně klíčí i další roky. Pokud se toho chceme vyvarovat, snažíme se semínka z plodů vyjmout a nasušit. Pokud si na ně nepochutnáme my, dopřejeme je během zimy ptákům, představují pro ně vydatný zdroj obživy.

• Do kompostéru můžeme dávat i ovoce, které je otlučené. Plody napadené nemocemi a škůdci však raději odvezeme do sběrného dvora nebo do kompostárny.

• Co si počít s zeleninovou natí, které po každé zelenině zbývá hodně? Například přebytky špenátu nebo rukoly můžeme bez obav zarýlovat před zimou do půdy, postupně se v ní rozloží. Zdravou nať paprik, rajčat, póru, zbytky listového salátu nebo ředkvičky můžeme kompostovat, případně zarýlovat do půdy. Tužší výhony rostlin, jako jsou stonky rajčat, paprik, se do příští sezóny nestačí rozložit, proto je zarylujeme jen na těch záhonech, kde to nebude na škodu při pěstování další zeleniny, případně je nadrvíme, nastříháme či nasekáme a dáme na kompost.

• Zcela jiný přístup vyžaduje nať napadená chorobami a škůdcicož bývá časté u rajčat, brambor, dýní nebo okurek. Plísněmi napadené výhonky a listy do kompostu nepatří. V menším množství je můžeme spálit například při zakládání ohně, ve větším množství je raději odvezeme do sběrného dvora nebo kompostárny.