Pěstování rostlin se přizpůsobuje různým trendům a obdobím. Mnohé druhy nám evokují časy, kdy byly oblíbené a převládaly v zahradách. Tak známe například prvorepublikové či socialistické rostliny nebo některé voláme babičkovské.
Květy ze zahrad našich babiček jsou opět v kurzu i díky retro trendům. Tyto rostliny, byť běžné, jsou i dnes atraktivní. Jejich charakteristickým rysem je to, že v nás vzbuzují nostalgické vzpomínky, často na dětství, letní prázdniny a časy strávené s babičkami. Stačí na ně podívat nebo k nim přivonět a přenesou nás o několik let zpátky.
Hřebíček a lilie
Mezi nejoblíbenější patří hřebíček (Dianthus. sp.), kterých se pěstovalo více druhů, ať už hřebíček zahradní, čínský, turecký nebo omamně vonící hřebíček peristý. Jejich vůně je jakoby ztělesněním nostalgie starých časů.
K omamnému aroma je vhodné zmínit i milované „kostelní“ lilie (Lilium candidum). Místo v zahradě měli díky své kráse, vůni i léčivým účinkům sněhově bílých okvětních lupenů. Kromě toho, že je babičky pěstovaly na okrasu v záhonech, často je nosili do kostelů, kaplí a na hřbitovy. Návštěvy těchto míst také silně ovlivnilo naše dětské vnímání. Právě vůně těchto květin dokáže v nás probudit vzpomínky na minulost.
Floxy a gladioly
Podobně nostalgicky působí i jiné rostliny. Tehdy jsme neznali jejich jména a neuvědomovali si jejich kouzlo. Pokud se s nimi setkáme dnes jako dospělí, připomenou nám prázdniny, léto, vodu. Přílišná dospělácká kola, kamarádství či dětské lásky. Zmrzlinu, babiččinu skvělou kuchyni, sluncem zalité zahrady a pole, vesnická zvířata…..ach, ale kdo by na to nezmiňoval rád?
Takovým druhem rostliny je vysoký a bohatě kvetoucí flox metlinatý (Phlox paniculata), který kouzelně voní zejména navečer. Nebo i mečíky, jinak gladioly (Gladiolus), které jsou dodnes velkým hitem vesnických zahrad.
Astry a cínie
V záhonech se tradičně pěstovaly i astry (Aster), pro jejich nenáročnost a velmi výrazné barvy. Podobně i cínie (Zinnia), které jako řezané květiny vydrží velmi dlouho. Často se využívaly jako květinová výzdoba v domech a na zmíněných hřbitovech či kapličkách.
Další druhy, které voní nostalgií
V babiččině zahradě jsme se mohli setkat is dálími, jinak jiřiny, kopretinami, pivoňkami, stračonůžkami či různými zvonky. Nesmíme zapomenout na topolovku, zvanou také „slézová růže“, náprstníky, orlíčky, ale i pupalky. Nostalgií voní také konvalinky, sněženky, fialky a macešky.
K jednoletým se řadí portulaka velkokvětá, letničkové begónie, zvané i voskovky, petunie či katarant, zvaný po starém jako „vinka“, podle již neplatného označení „Vinca rosea“. Také jemu podobné netýkavky balzamíny, které si občas zaměňujeme, ale na rozdíl od katarantů se pěstují ve stínu.
Ke „starosvětskému pěstování“ patřilo i uchovávání semen květin či odkopků, které si pěstitelky vyměňovaly mezi sebou. Tímto způsobem se zachovávaly a šířily i druhy rostlin, které nebyly běžně dostupné v obchodech. Navíc láska, kterou naše babičky vkládali do svých květinových zálib, jim přidala hlubší rozměr.
Dodnes rostliny představují jednu z nejkrásnějších forem památek na blízké. Květ po babičce nebo rostlina, kterou nám kdysi darovala kamarádka – jejich hodnota je neocenitelná a spojuje nás se vzpomínkami na ně. Nejsou-li už mezi námi, jejich příběhy dále žijí díky nim.
Galerie ke článku
Text: Martin Kohútek
Foto: isifa/Shutterstock
