Často si z rozmanité nabídky vybereme také rostliny, které jsou popínavé. Tento specifický způsob růstu vyžaduje, abychom rostlinám poskytli oporu. Na oplátku nás odmění svou neobvyklostí, často bujným růstem a kvetením.
Květy popínavých rostlin jsou často velmi atraktivní. Zmíníme například poválečky (Ipomoea), kobeu (Cobaea scandens), černookou Zuzanu (Thunbergia alata) nebo méně známou, ale exotickou minu laločnatou (Quamoclit lobata).
I vám tady něco chybí? Kategorie popínavek by nebyla úplná bez bobovitých rostlin. Mezi ně patří i hrachor vonný, který však zmíníme jen okrajově pro jeho méně výrazný vzrůst.
Zaměříme se na okrasné fazole, které jsou skutečnou parádou. Tyto tři druhy dokážou obrůst i větší konstrukce, čímž jsou vhodné k obrůstání pergol nebo obroubení balkonů.
Šarlatové fazole navodí atmosféru venkova
Fazole šarlatová (Phaseolus coccineus) je neprávem trochu opomíjená, ale přece jen často vídaná rostlina. Tento „obyčejný vesnický druh“ navozuje tu pravou hospodářskou atmosféru.
Jak už název napovídá, květiny jsou obvykle šarlatově červené, ale existují i bílokvěté nebo takové, které kombinují obě barvy v jednom květu. Kvetení je obvykle velmi vydatné a vyvrcholí jedlými semeny v lusku, které se pěstují pro použití v kuchyni.
Rostlina dorůstá až výšky 4 metrů a dokáže vytvořit bujnou oponu na konstrukcích nebo plotech. Vyséváme ji ve druhé polovině května přímo na stanovišti, přibližně 5 cm hluboko, obvykle do řádku pod konstrukcí vzdáleného 5 až 10 cm od sebe – můžeme cikcakovito, tedy do trojsponu.
Poslední výsev bychom měli stihnout do konce června, aby se rostlina stihla dobře vyvinout. Ideální stanoviště je na plném slunci, kde se rostlina mohou dokonale předvést se svým bohatým kvetením a plozením. Půdu má ráda výživnou s dostatkem vláhy, zejména v období růstu. Je vhodné ji hnojit organickými hnojivy.
Hyacintové fazole okouzlí milovníky fialové
Dalším, méně známým druhem je lablab purpurový (Lablab purpureus, syn. Dolichos lablab), pro jeho zjev se nazývá také „hyacintové fazole“. V rámci rodu je jediný, ale zato velmi variabilní. Pochází z východní a západní Afriky a dnes je rozšířen v celých tropech a subtropických zemích, kde je často zplanen i cíleně pěstován.
Na rozdíl od fazolí je lablab purpurový trvalkou. V tropech se pěstuje ve víceleté kultuře, u nás jen jako jednoletka, protože nezvládá mrazy a pro jeho mohutný růst není vhodný k přenášení na zimu do tepla. Dorůstá až do výšky 6 metrů a popíná se ovíjením po vhodné konstrukci.
Květy jsou nápadné, růžovofialové, vzácněji až bílé a mají motýlovitý tvar, který je typický pro bobovité rostliny. Lablab kvete v květenstvích po 2 až 20 květech. Po odkvětu se formují zahnuté lusky, které jsou také velmi dekorativní, ve fialové barvě zvýrazněné nápadným leskem. Vyskytují se však také méně výrazné zelenoplodé verze. Listy mají také nádech do fialova, jelikož celá rostlina často obsahuje stopy fialového pigmentu.
Lablab se pěstuje pro jedlé lusky a semena, která po dozrání musí být tepelně zpracována, aby ztratila jedovatost – podobně jako u fazolí. Semena mohou mít od černé přes tóny hnědé až po okrovou a bílou barvu. Jednoznačně je charakterizuje bílý pásek.
Používá se iv medicíně a nať se využívá ke zkrmování hospodářskými zvířaty.
Rostlina vyžaduje podobné podmínky jako šarlatové fazole. Bohužel, často začíná kvést před koncem sezóny, a tak býváme nejednou svědky toho, že nám připravená velká část květinových poupat zmrzne. Tento problém můžeme do jisté míry eliminovat předpěstováním rostlin, které pak po mrazech vysadíme ven již vzrostlé. Toto však závisí i na konkrétní sezóně, která je každý rok jiná. Tip na pěstování popínavých sazenic naleznete v tomto článku.
Zjevem je lablab velmi atraktivní rostlina a její lusky ve výrazných barvách mohou umocnit nevšední půvab nejedno vysazené pergoly nebo altánku.
Šnečí réva zavoní zejména večer
Jako třetího zástupce naší popínavé rodinky si popíšeme asi nejexotičtější druh – Vigna caracalla (syn. Cochliacanthus caracalla), známý také jako „hlemýždí réva“. S révou však nemá nic společného.
Tento název byl převzat z anglického názvosloví „snail vině“ nebo „corkscrew vině“, který se vztahuje na popínavý způsob růstu – jak je v anglicky mluvících zemích zvykem. Druhové jméno caracalla pochází ze zkomoleného portugalského slova „caracol“, což znamená hlemýžď.
Pozn. autora: Na tom nekriticky převzatém názvu vidíme, jaké mají nedostatky a mohou mýlit neodborné názvy rostlin.
Květy nebo spíše květní poupata této rostliny rostou formované do spirálovitých tvarů, které jsou hlavním prvkem její atraktivnosti. Samotné květiny mají bílý základ s fialkovými ploškami, které často zdůrazňují spirálovitý tvar. Tyto magicky půvabné květiny navíc krásně voní, nejvýrazněji to můžeme cítit večer.
Šnečí réva kvete od konce léta do podzimu. Dorůstá výšky 6 metrů a květiny má v mnohočetných květenstvích. V tropech roste jako trvalka, v mírném pásmu se pěstuje jako jednoletka, případně lze kořen sestřižené rostliny přezimovat v teple, při snížené zálivce.
Po pominutí mrazů ji můžeme opět vysadit do exteriéru. Má ráda výživné půdy a slunečné stanoviště. U nás se s ní setkáváme zatím málo, ale občas se objevuje v nabídce zásilkových zahradnictví.
